PREVENCE KRIMINALITY

 Kvůli dluhům do vězení?		 Bezplatná poradna
Kontaktní formulář
Finanční gramotnost

  • Lichva

    Lichva je v posledních letech velice moderní slovo. S jeho častým užíváním v různých, velmi odlišných souvislostech ztrácí v obecném jazyce svůj původní význam. Stává se z něj označení extrémně nekalého jednání souvisejícího s penězi. V politické diskuzi s sebou navíc nese apel na kriminalizaci a výslovný zákaz takového jednání.
    V právním jazyce si však lichva zachovává svůj stálý a relativně úzký význam, který je tvořen už velmi dlouhou právní historií. Ta se datuje až do devatenáctého století ke starému rakousko-uherskému občanskému zákoníku (ABGB), který se promítá do občanského zákoníku dodnes.

    Právníci rozlišují lichvu v trestním právu a lichevní smlouvy v občanském právu. Pokud nějaké jednání není považováno za trestný čin, ještě to neznamená, že by nemohly být jako lichevní (a tedy neplatné) shledány smlouva nebo její část v občanskoprávním soudním řízení.

    Trestný čin lichvy
    Podívejme se nejprve na trestný čin lichvy, jak ho zná současný trestní zákoník v § 218:
    (1) Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

    V trestním řízení byla dosud nejčastěji potíž s prokázáním toho, že lichvář věděl nebo musel vědět o subjektivní situaci dlužníka (tísni, rozumové slabosti, rozrušení) a otázka toho, co je v daném případě „hrubý nepoměr“ mezi tím, co má dát jedna a druhá strana. Nový trestní zákoník přidává k možným subjektivním znakům také lehkomyslnost, která by snad mohla umožnit stíhat více lichevního jednání, než tomu bylo dosud.
    Není bohužel možné obecně říct, co ještě je a není omluvitelná nezpůsobilost dlužníka a hrubý nepoměr vzájemného plnění, protože situace musejí být posuzovány individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu. Taková situace je dána úhlem společenského pohledu, který vychází z židovsko-křesťanské tradice typické pro naše území. Pokud by u nás platilo např. islámské právo, které půjčování peněz na úrok prostě zakazuje, nezabývali bychom se dokazováním tísně či hrubého nepoměru plnění. Jestliže však společnost připouští zákonnost úvěrování, je třeba se nějak vypořádat s problémy, které tento institut přináší lidem v různých konkrétních situacích.
    Pokud by lichva v českém právním řádu nebyla podmíněna současnou existencí nezpůsobilosti dlužníka, kterou věřitel úmyslně zneužil, a zároveň hrubým nepoměrem plnění, z většiny poskytovatelů úvěrů by rázem byli regulérní lichváři.
    Mnozí klienti jsou totiž extrémně rizikoví, co se týká pravděpodobnosti splacení půjčených peněz. Pokud jim tedy někdo je ochotný půjčit peníze, vždy to bude na velmi vysoký úrok s vysokou hodnotou zajištění. Při úvahách o přítomnosti lichvy jde tedy o to, jestli jsou takové smluvní podmínky ospravedlnitelné.
    Proto není v trestněprávním smyslu možné chápat jako situaci tísně prosté „nutně si potřebuji půjčit, jinak mám problém“. Stejně tak není vhodné stanovit horní hranici pro lichevnost úroků, resp. RPSN, protože v každém individuálním případě bude tato hranice jinak vysoko. Je namístě souhlasit s oficiálním stanoviskem profesních komor finančních organizací, podle kterého nevyplývá problém lichvy principielně z ceny finanční služby. Jeho základem jsou spíše nekalé praktiky a nátlakové přístupy ke spotřebiteli.

    V rozhodování českých soudů najdeme případy, kdy je úrok 20-30% p.a. (chápejme ve smyslu dnešní RPSN) již považován za sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Mějte se proto na pozoru, pokud Vám nabízený úvěr tuto hodnotu přesahuje. Opravdu jste tak extrémně rizikový klient, že nemůžete platit nižší úrok? Opravdu si potřebujete tak zoufale půjčit, že jste ochotni riskovat a stát se obětí lichvy?

    Zajímají-li Vás další rozhodnutí týkající se lichvy, navštivte webové stránky NS ČR nebo nahlédněte např. do tištěného Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které určitě naleznete v knihovně každé právnické fakulty.
    Za všechny uvádíme alespoň rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2005, sp. zn. 5 Tdo 1282/2004, ve kterém soud dospěl k závěru, že:
    …poskytnutí finanční částky s úrokem dosahujícím až 200 % za rok bezpochyby popsaný hrubý nepoměr v plnění zakládá. Lichvářskou povahu mají i smlouvy o převodu nemovitostí, resp. o převodu členských práv v bytovém družstvu, které obviněný uzavřel s poškozeným za účelem zajištění svých pohledávek z půjček, protože hodnota nemovitostí, jichž se tyto smlouvy týkaly, ve většině případů značně přesahovala výši peněžitých částek půjčených poškozeným.

    Neplatnost lichevních smluv z pohledu civilního práva
    Funkcí výše popsaných pravidel trestního práva je odradit od lichevního chování a potrestat ty, kteří zneužívají svého silného ekonomického postavení k vydírání slabých. Není to však jediný způsob ochrany proti lichevním smlouvám.
    Pokud policie, státní zastupitelství nebo později soud v trestním řízení neshledají naplnění skutkové podstaty lichvy, pořád ještě obětem takových smluv zbývá obrana v civilním soudním řízení. V některých případech dokonce i tehdy, kdy byla ve smlouvě zahrnuta rozhodčí doložka, tzn. vyloučena pravomoc obecných soudů a přesunuta na rozhodce nebo rozhodčí soud.
    Smlouva totiž může být jako právní úkon, který je shledán být v rozporu s dobrými mravy, z části nebo celá prohlášena za neplatnou (a s ní i rozhodčí doložka).

    K úspěšnosti takové obrany však musíte mít dobrého právního zástupce a to právního zástupce se zkušenostmi, protože ani mnoho advokátů si s takovou situací neumí poradit! Nechejte si určitě právníka někým doporučit a zeptejte se ho na zkušenosti s podobnými případy. Můžete se obrátit také na nějakou specializovanou bezplatnou právní poradnu, nejlépe takovou, která pomáhá obětem trestné činnosti.

    Obrana pro laiky
    Je nesmyslné spoléhat na to, že Vám později pomůže nějaký právník nebo oznámení podezření ze spáchání trestného činu. Může se sice stát, že Vás z extrémně nevýhodné smlouvy někdo zachrání z pozice své autority, ale pravděpodobnost je velice nízká a s ohledem na množství uzavřených smluv ve srovnání s počtem osob odsouzených pro trestný čin lichvy, by to spíše než cokoli jiného připomínalo zázrak.

    Bránit se lichvě sami můžete především tím, že smlouvu nepodepíšete! Po podpisu už je většinou pozdě…

    K prevenci lichvy z pozice autorit patří především tlak státu a dalších, zejména profesních organizací, na zkulturnění podnikatelského prostředí poskytovatelů úvěrů. Druhou oblastí, na které je prevence lichvy závislá, je zvyšování finanční gramotnosti samotných žadatelů o úvěr.
    Pamatujte, že ti nejnebezpečnější lichváři si mohou dovolit půjčovat bez písemné smlouvy. Jsou totiž schopní ze svých dlužníků peníze doslova „vytřískat“ a rozhodně k zajištění splátek nepotřebují sílu právního státu. Proto se také s evidentní lichvou často pojí další trestná činnost spočívající v nebezpečném vyhrožování, přímém fyzickém násilí nebo kuplířství. Nejvíce se takový tip lichvy uplatňuje v uzavřených komunitách, kde je na lichváři závislá velká spousta lidí, proto se nemusí tolik bát svého prozrazení. Je ovšem třeba zdůraznit, že se nejedná o jedinou podobu lichevního jednání, lichváři se zcela jistě mohou navenek tvářit jako seriózní podnikatel. I když ano, balancující na hraně zákona.
    Jaká se objevují typické způsoby nátlaku a manipulace při uzavírání smluv, podle kterých se půjčují peníze na úrok, se dočtete v sekci Nekalé praktiky . Ještě jednou však zdůrazněme, většina takových smluv nebude splňovat všechny podmínky pro to, aby byly považovány za lichvu, a proto se často dostávají zákonnou cestou až do fáze exekuce proti dlužníkovi!

    V každém případě, pokud máte dojem, že jste se Vy sami nebo někdo z Vašeho okolí stali obětí lichvy, neváhejte a kontaktujte nejbližší služebnu Policie ČR nebo státní zastupitelství a podejte trestní oznámení. Můžete ho učinit písemně nebo ústně.

    Pro projekt Prevence kriminality vytvořila JUDr. Veronika Lovritš, poslední aktualizace dne 31.11.2011.

    nahoru
    zavrit

  • Trestné činy dlužníků

    Jak se z člověka stane problematický dlužník
    Do dluhové spirály se člověk dostane většinou vlastním zaviněním, tím, že dá podpis pod smlouvu a její podmínky, které později nedodrží.

    Stojí však za to zmínit fakt, že nedodržení smlouvy je často způsobeno vnějšími okolnostmi, na které sice dlužník při podpisu nemyslel nebo je podcenil, ale sám je nezpůsobil. Takovými typickými případy jsou smrt v rodině, pracovní úraz, invalidita, nemoc vyžadující akutní a drahé léčení, povinnost ručitele zaplatit za dlužníka, který nesplnil, co měl, likvidační nepojištěná živelná událost (požár, velká voda), apod...
    Kromě toho se dlužník do nezvladatelných dluhů dostává kvůli nezodpovědnosti svého okolí, nejčastěji člena rodiny. Typicky jde o krádež peněz nebo majetku dlužníka, neúspěšné podnikání nebo závislost manžela/manželky (gambling, drogy), apod...
    Nesmíme zapomenout ani na velmi podceňované stěhování a změny adresy trvalého pobytu nebo kontaktní adresy. V takovém případě je ideální zřídit si na poště tzv. dosílku, jinak dochází k fiktivnímu doručení, které je v pozdějších fázích procesu nuceného vymáhání velmi těžké zvrátit. Nebezpečná je taková situace především tehdy, pokud má dlužník v bytě, který opustil, trvalé bydliště. Na trvalé bydliště totiž odesílají zásilky úřady často z úřední povinnosti – v takovém případě je dosílka rozhodně tím správným řešením.

    Také případy s pokutami a půjčkami na ukradené nebo falšované doklady jsou časté. Nezapomínejte ztráty a krádeže dokladů co nejdříve hlásit, jinak Vám nezbude žádná obrana proti dluhům, které na Vaše jméno dělal někdo jiný! A nemusí to být jen cizí člověk. Občanku také nikdy nikomu nepůjčujte a nedávejte do zástavy!

    Existují situace, kdy člověk udělá takový přešlap, že se dostane nejen do spirály dluhů a vícenásobného exekučního řízení, ale také do trestního řízení, protože mj. svým jednáním spáchal trestný čin.

    Se zadlužením souvisí mnoho trestné činnosti. Ale pokud si je dlužník jistý, že při vzniku dluhů ani při jejich řešení ani trochu nepodváděl, je velmi malá pravděpodobnost, že spáchal trestný čin.

    Trestné činy dlužníků obecně
    Stalo se bohužel v českém prostředí tradicí, že podvůdky a podvody berou lidé jako normální součást svého života. Podvody samozřejmě nesouvisejí jen s krádežemi, ale také se spoustou jiných společensky nežádoucích jevů. Co všechno považujme za normální, a přitom je to vlastně podvádění, ať už druhých lidí nebo státu? Tajná milenka, nelegální práce, jízda v MHD načerno … Možná si říkáte: “Vždyť to dělá kde kdo.“ Ale správné to není. A někdy se takové podvádění může opravdu nepříjemně vymstít. Práce načerno je přece přestupek, kvůli kterému může pracovník dostat od ledna 2012 pokutu až 100.000 Kč, jízda bez platné jízdenky s exekučními náklady může stát až 30.000Kč, nemluvě o následcích, když se o milence dozví manželka… Drobné podvůdky a podvody dokonce mohou být trestnými činy.

    Všechny níže rozvedené trestné činy jsou podány v jejich základních skutkových podstatách. Znamená to, že pokud se jich dopustí člověk např. v organizované skupině (nemusí být zrovna mafián, stačí, když spolupracuje třeba v rámci rodiny), způsobí výrazně vyšší škodu, nebo podobně, může být potrestán i vyšším trestem odnětí svobody. Naopak, pokud pochybení bude méně závažné, může vyváznout třeba jen s alternativním trestem obecně prospěšných prací. V každém případě spáchá trestný čin.

    Všechny níže rozvedené trestné činy jsou podány v jejich základních skutkových podstatách. Znamená to, že pokud se jich dopustí člověk např. v organizované skupině (nemusí být zrovna mafián, stačí, když spolupracuje třeba v rámci rodiny), způsobí výrazně vyšší škodu, nebo podobně, může být potrestán i vyšším trestem odnětí svobody. Naopak, pokud pochybení bude méně závažné, může vyváznout třeba jen s alternativním trestem obecně prospěšných prací. V každém případě spáchá trestný čin.
    Nově se můžete setkat s pojmy „přečin“ a „zločin“. Přečin je takový trestný čin, který byl spáchán z nedbalosti, nebo byl spáchán úmyslně, ale zákon předpokládá potrestání jen do výše pěti let odnětí svobody. Zločiny jsou ostatní, závažnější trestné činy.
    Trestným činem se rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc. (§ 111 TZ)

    Podívejme se nyní blíže na obvyklé trestné činy dlužníků, mezi nimiž jsou nejčastější podvod a úvěrový podvod.

    Úvěrový podvod
    Získat peníze podvodem je trestný čin. Někdy uslyšíte od pachatelů: „Ale vždyť to byl jen takový malý podvůdek!“ I ten může být trestný. Toto jsou příklady konkrétních jednání, která jsou už chápána jako trestná činnost:

    - uvést v žádosti o úvěr cizí jméno (a cizího člověka podepsat).
    - uvést cizí adresu.
    - použít cizích dokladů totožnosti.
    - uvést zaměstnavatele, u kterého ve skutečnosti člověk nepracuje.

    § 211 TZ
    (1) Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
    (2) Stejně bude potrestán, kdo bez souhlasu věřitele, v nikoli malém rozsahu, použije prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel.

    Úvěrového podvodu se dopustí člověk také tehdy, když v částce vyšší než 25.000 Kč bez souhlasu věřitele použije účelový úvěr na jiný účel, než bylo ve smlouvě dohodnuto.

    Jednání je trestné bez ohledu na to, jestli je úvěr řádně splácen! Pouze když člověk nesplácí, pravděpodobněji se o něm dozví policie a zvyšuje se škoda způsobená věřiteli.

    Obdobně je trestáno podvádění při sjednávání pojistné smlouvy (§ 210 TZ Pojistný podvod) a při žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci/příspěvku (§ 212 TZ Dotační podvod).
    Příklad 1: Paní Dana při sjednávání úvěru v celkové výši 101.000 Kč uvedla také jméno svého manžela a podepsala se za něj. Později byla odsouzena k šesti měsícům odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1,5 roku, neboť takovým jednáním naplnila skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu.
    Příklad 2: Pan Roman se při sjednávání úvěru v celkové výši 19.500 Kč prokázal občanským průkazem svého bratra a uzavřel smlouvu jeho jménem. Toto jednání bylo shledáno trestným činem úvěrového podvodu a pan Roman byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na tři roky.

    Poškození věřitele
    U tohoto trestného činu jde o to, že věřitel má oprávněný nárok na splnění dlužníkova závazku a zhojit se na jeho majetku, pokud závazek není splněn řádně a včas. Proto pokud dlužník:
    - zmenšuje hodnotu svého majetku, aniž by splácel svůj dluh nebo
    - předstírá, že jeho majetek je menší, aby se vyhnul nucenému vymáhání,
    je takové jednání chápáno jako trestná činnost, pokud způsobí věřiteli škodu nikoli malou, tedy 25.000 Kč a více. Obdobně bude potrestán člověk, který skutečně nebo fiktivně zmenšuje hodnotu dlužníkova majetku na úkor jeho věřitele.

    § 222 TZ
    (1) Kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že
    a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou, nebo odstraní, byť i jen část svého majetku,
    b) postoupí svou pohledávku, anebo převezme dluh jiného,
    c) zatíží věc, která je předmětem závazku, nebo ji pronajme,
    d) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek,
    e) předstírá nebo uzná právo nebo závazek ve větším rozsahu, než odpovídá skutečnosti,
    f) předstírá splnění závazku, nebo
    g) předstírá úpadek nebo svůj majetek jinak zdánlivě zmenšuje nebo předstírá jeho zánik,
    a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
    (2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že
    a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část majetku dlužníka, nebo
    b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku nebo existující právo nebo pohledávku ve vyšší hodnotě či lepším pořadí, než jaké má, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou.

    Zbavování se majetku v době běžící exekuce je pro tento trestný čin typické! Jednání v rámci této trestné činnosti je chápáno nikoli jako nerozumné, nýbrž jako podvodné.
    Pozor, takovým zatajeným majetkem mohou být také příjmy z práce načerno!

    Příklad: Paní Irena byla shledána vinnou trestným činem poškození věřitele za to, že odnesla do zastavárny svůj DVD přehrávač, ačkoli byl na věci v její domácnosti vydán exekuční příkaz. Vzhledem k její situaci v rodině to bylo sice lidsky pochopitelné, přesto byla potrestána nejvyšší možnou trestní sazbou alternativního trestu (tehdy 400 hodin, dnes by to bylo 300 hodin obecně prospěšných prací). Pro názornost, kdyby DVD přehrávač do zastavárny odnesl její syn, spáchal by trestný čin poškození věřitele podle druhého odstavce § 222 TZ.

    Způsobení úpadku
    Pokud si nerozumnými výdaji, a to i neúmyslně, způsobíte úpadek (lidově řečeno bankrot), dopustíte se trestného činu podle § 224 TZ. Nerozumné výdaje vypočítává trestní zákoník v prvním odstavci:

    § 224 TZ
    (1) Kdo, byť i z hrubé nedbalosti, si přivodí úpadek tím, že
    a) činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům,
    b) spravuje svůj majetek způsobem, který neodpovídá zákonem mu uloženým nebo smluvně převzatým povinnostem nebo je s nimi v hrubém nepoměru,
    c) užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem,
    d) poskytuje ze svého majetku půjčky nebo úvěry jiným osobám, ač to je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům, nebo
    e) učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod nebo operaci, která nenáleží k jeho pravidelné podnikatelské činnosti nebo je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům,
    bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
    (2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z hrubé nedbalosti, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu, ač ví, že je v úpadku, a tím zhorší postavení dosavadních věřitelů.

    Trestnost takového jednání nastupuje s rozhodnutím insolvenčního soudu o tom, že dlužník je v úpadku. Insolvenční soud nemusí poté povolit oddlužení, a tak se dlužníkům stává, že místo oddlužení „spadnou do konkurzu“ a navíc jsou v trestním řízení také uznáni vinnými trestným činem způsobení úpadku.

    Proto před případným podáním návrhu na insolvenční řízení ve svém zájmu nejprve konzultujte svůj případ s dluhovými poradci, abyste si žádostí o povolení oddlužení nezpůsobili si více problémů než užitku.

    Zvýhodnění věřitele
    V průběhu insolvenčního řízení se dlužník musí chovat řádně tak, aby věřitelé byli podle svého pořadí a výše pohledávek co nejvíce uspokojeni. Jinak riskuje negativní následky v rámci insolvenčního řízení (např. konkurz). Pokud při splácení některého věřitele zvýhodní, zaplatí mu více, než na co má nárok, a způsobí tím jinému věřiteli škodu nad 25.000 Kč, spáchá navíc také trestný čin.

    § 223 TZ
    Kdo jako dlužník, který je v úpadku, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele zvýhodněním jiného věřitele, a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

    Porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku
    Dlužníkům se někdy stává, že zpanikaří (nebo mají pocit, že jsou dost vychytralí na to, aby situaci podvodně zvládli) a v soudním nebo správním řízení, ve kterém mají provést prohlášení o majetku, jeho část zatají. Dopouštějí se přitom trestného činu.

    § 227 TZ
    Kdo v řízení před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci odmítne splnit zákonnou povinnost učinit prohlášení o svém majetku nebo o majetku právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat, nebo se takové povinnosti vyhýbá nebo v takovém prohlášení uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

    Podvod
    Před soud v trestním řízení se někdy dostanou dlužníci pro obecný trestný čin podvodu. Stává se to tehdy, když se dopouštějí odsouzeníhodného jednání, při kterém se obohatí na něčí úkor díky tomu, že ho uvedou v omyl.

    § 209 TZ
    (1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

    Příklad: Paní Miroslava si vyrobila falešné razítko soudu a fingovala právní moc na jí vytvořeném dokumentu, na jehož základě jí byly vyplaceny finanční prostředky v hodnotě přes 30.000. Byla posléze odhalena a uznána trestným činem podvodu.

    Pro projekt Prevence kriminality vytvořila JUDr. Veronika Lovritš, poslední aktualizace dne 31.11.2011. nahoru
    zavrit

  • Nekalé praktiky

    Cílem všech normálních podnikatelů je vytvoření faktického zisku. (Pomiňme, že u mnohých je cílem také účetní ztráta.) Podnikatelé v oblasti půjčování peněz vytvářejí zisk z toho, co získají od dlužníků.
    Takový podnikatel má spoustu času připravit se na právní vztah s dlužníkem. Skrze do detailů propracovanou formulářovou smlouvu si zajistí tu nejlepší pozici pro vytvoření zisku z majetku dlužníka a zároveň udělá vše proto, aby snížil riziko, že z dlužníka slíbené peníze nedostane. V principu je to pochopitelné a legitimní. Dlužník potřebuje peníze a v tuto chvíli je nemá, zaplatí proto určitou sumu peněz za to, že je může mít dříve, než si je skutečně vydělá.
    V ideálním případě bude uzavíraná smlouva dlužníkem řádně splněna, všechny splátky uhrazeny řádně a včas a podnikatel dostane zpět kromě půjčené sumy také dodatečný finanční obnos odpovídající výši rizika, se kterým své peníze dlužníkovi půjčil. Čím vyšší riziko, tím vyšší tento dodatečný náklad pro dlužníka (tzv. běžný úrok). V některých případech dlužník musí zaplatit také jinak určené fixní částky, např. poplatek za administraci smlouvy, odměnu zprostředkovateli a podobně. To vše musí být řádně rozepsáno ve smlouvě a dlužník by si měl být vědom, za co platí.
    Ne všichni podnikatelé však vstupují do právního vztahu s dlužníkem s dobrým úmyslem.

    Podnikatelé – žraloci využívají nekalé praktiky ve velkém
    1. Podnikatelé, kteří žádné peníze nemají ani je nepůjčují
    Tito ve skutečnosti žádné peníze půjčit nechtějí, ale dělají před podpisem smlouvy vše proto, aby si to dlužník myslel. V takovém případě jsou jejich ziskem předem zaplacený manipulační poplatek nebo obecná odměna. Ve smlouvě se obvykle zavazují k nějaké lehce splnitelné, fiktivní nebo nejasné službě. Typicky jde o obchodníky, kteří za vysoký vstupní poplatek nabízejí:
    a. zprostředkování úvěru nebo
    b. soudní oddlužení nebo rozložení dluhu na menší splátky
    Podle predátorské smlouvy platíme vždy předem a nedomůžeme se ani úvěru, ani pomoci s oddlužením.

    Základní obranou proti těmto praktikám je z přesného znění smlouvy dobře analyzovat, co nám vlastně protistrana slibuje. Co je předmětem smlouvy a za co platím? Je to, co slibuje protistrana technicky, společensky a právně možné?
    Je to skutečně poskytnutí úvěru? Je to skutečně pomoc s posouzením situace a návrhem na zahájení insolvenčního řízení?

    2. Podnikatelé, kteří peníze půjčují, ale očekávají, že dlužník selže
    Pro některé podnikatele je ideální situací to, když dlužník smlouvu řádně neplní, protože pak z jeho majetku vytvoří mnohem vyšší zisk, než kdyby smlouva byla řádně splněna. Obchodník dělá vše proto, aby se dlužník dostal do prodlení se splátkou. Chtějí tímto způsobem:
    a. získat ne/movitý majetek dlužníka, obvykle dům nebo byt
    b. napojit se na pravidelně vyplácený příjem
    Extrémně nebezpečným momentem je situace, ve které máte podepsat několik vzájemně provázaných smluv, jejichž souvislostem nerozumíte. Je to typický způsob, jak dosáhnout zmatení dlužníka a pojistit si právně svůj postup pro fázi vymáhání nesplněné smlouvy.

    Základní obranou proti takovému typu praktik je porozumět, co se stane, když smlouvu nesplním a jakými způsoby se to může stát.
    Spočítejte si nejhorší variantu, která pro Vás vyplývá ze smlouvy, a podepište jen tehdy, pokud jste reálně ochotni následky této nejhorší varianty nést! Nespoléhejte na to, že se něco z předpokládaných událostí nestane. To, že člověk nemůže z ničeho nic splácet, se může stát úplně každému.
    Pravidlo úniku a pravidlo nejhorší varianty naleznete v sekci Smlouvy.
    Bližší rozbor nekalých praktik jednotlivých typů nepoctivých obchodníků naleznete na konci této sekce za doporučeními, jak se bránit.

    Jak se bránit nekalým praktikám Obě strany by měly před uzavřením smlouvy objektivně a do všech důsledků zvážit, co pro ně vznik právního vztahu s jejich konkrétním protějškem znamená.
    PODPIS JE VELKOU CENNOSTÍ, KTEROU JE TŘEBA SI CHRÁNIT!
    Podpis je projevem Vaší vůle, aby se věci děly tak, jak je napsáno nad ním. Když textu nad podpisem nerozumíte, nepodepisujte. Zejména tehdy, když Vás někdo tlačí do rychlého podpisu psychicky, skrze emoce.

    Dbejte na to, abyste podpis připojili skutečně jen pod text, kterému do důsledku rozumíte, nebo který Vám jako rozumný schválil nějaký odborník (důvěryhodný finanční poradce, kamarád právník, apod.)
    Nikdy nepodepisujte nic ve spěchu ani pod tlakem.
    Počítejte s tím, že se stane ta nejhorší varianta, ke které se ve smlouvě upisujete. Jste ochotni nést její následky? Pokud ne, nikdy nepodepisujte!

    Budoucí dlužník si především musí zodpovědět otázku:
    „Jsem připravený nést nejhorší možné následky, které mi smlouva může přinést?“
    Odpověď nemůže znít: „Ale to se určitě nestane.“
    Odpověď musí znít: „Ano, jsem. Jen udělám vše proto, aby se to nestalo.“
    Teprve tehdy zodpovědný dlužník připojí pod smlouvu svůj podpis.

    Můžete doplňkově využít také služeb poraden nevládních organizací, jejichž pracovníci mají obvykle dobrý přehled o nekalých praktikách na trhu, protože se na ně obracejí oběti těchto zneužití.
    V některých případech Vás dobrý a zkušený právník může dostat i ze smlouvy uzavřené s nepoctivým obchodníkem. Ale nespoléhejte na to. Dobrých a zkušených právníků je málo. Navíc jejich služby jsou obvykle drahé.

    Potřebujete pomoc právníka nebo se chcete pokusit o smír?
    Nemáte-li peníze na zaplacení služeb právního zástupce v řízení před soudem, můžete požádat soud, aby Vám právního zástupce určil za sníženou odměnu nebo bezplatně. Také Česká advokátní komora může určit právního zástupce, pokud při žádosti prokážete, že jste se nedomohl/a právní pomoci (odmítli Váš případ přijmout minimálně dva advokáti). V některých městech se můžete obrátit také na právníky neziskových organizací. Ti Vás obvykle nepůjdou zastupovat před soudem, ale mohou Vám poradit a pomoci sepsat právní obranu (odstoupení, odvolání, apod.).
    Můžete také zvážit, zda by ve Vašem případě mohla pomoci autorita finančního arbitra. Finanční arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu a jistou výhodou je také skutečnost, že pravomoc arbitra není vyloučena ani sjednáním rozhodčí smlouvy.

    Chcete dát podnět kontrolním orgánům státu?
    Neměli bychom zapomenout ani na obranu obecnou. Dodržování zákona o spotřebitelském úvěru kontrolují
    - Česká obchodní inspekce (nebankovní subjekty) a
    - Česká národní banka (bankovní subjekty).
    Oba orgány kontrolují nejen obchodníky, ale také zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů. Nemá však smysl obracet se na ně s podněty týkajícími se nesplnění smluvních povinností spotřebitele a s tím spojených sankcí. Předmětem kontroly je dodržování zákona o spotřebitelském úvěru, tedy:
    • nedostatky v předsmluvním jednání s dlužníkem,
    • nedostatky textu smlouvy,
    • jednání věřitele při řádném plnění smlouvy nebo
    • jednání věřitele při odstoupení spotřebitele.

    Pro poskytování spotřebitelských úvěrů je nutné živnostenské oprávnění, proto kontrolu při podezření na neoprávněné podnikání může provádět také Živnostenský úřad příslušný podle místa této činnosti (typicky na nejbližší obci). Pokud bude neoprávněné podnikání prokázáno, živnostenský úřad uloží pokutu, popř. věc postoupí Policii České republiky.
    Nepoctivé příjmy často nejsou řádně daněny, proto obchodníky používající nekalé praktiky může kontrolovat v rámci své pravomoci také Finanční úřad.
    Nyní se můžeme podívat blíže na jednotlivé typy nekalých praktik zmíněných na začátku této sekce.

    Zprostředkování úvěru
    Tato nekalá praktika zneužívá obecnost právní normy a neznalost většiny spotřebitelů bez právního vzdělání. Obchodníci, kteří ji využívají, dělají před uzavřením smlouvy vše proto, aby ve Vás vyvolali dojem, že uzavíráte přímo smlouvu o úvěru nebo je pozdější uzavření takové smlouvy v podstatě jistá věc. Ovšem, podívejte se, jaká pravidla znají zákony:
    § 774 občanského zákoníku
    Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele.
    § 642 obchodního zákoníku
    Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi)    .

    Z textu zákonů je patrné, že zprostředkovatelská smlouva podle občanského zákoníku vyžaduje, aby smlouva s třetí stranou skutečně byla z přičinění zprostředkovatele uzavřena, a teprve za to mu náleží odměna. Kdežto u smlouvy o zprostředkování podle obchodního zákoníku náleží odměna zprostředkovateli už jen za prosté „vyvíjení činnosti“ směřující k možnosti uzavřít smlouvy s třetí stranou.
    Právě úpravy v obchodním zákoníku zneužívají obchodníci, kteří ve skutečnosti žádné peníze nemají, ani k úvěru nejsou schopni pomoci. Zato si za neurčitě popsanou aktivitu inkasují pořádnou odměnu. Podmínkou vyplacení odměny totiž není výsledné uzavření smlouvy o úvěru! Vyplní s Vámi formulář, který odešlou na nějakou úvěrovou společnost a ta Vám obvykle takovou ledabyle sepsanou žádost zamítne.

    Pokud potřebujete pomoc zprostředkovatele k tomu, abyste se zorientovali na trhu s úvěry, najděte si (nejlépe na doporučení někoho známého) dobrého finančního poradce. Jejich služby jsou obvykle zdarma (jsou placeni z provizí podle uzavřených smluv a jejich řádného splácení dlužníkem.

    Soudní oddlužení nebo rozložení dluhů na menší částky
    Kolem roku 2006 se objevily v médiích inzeráty slibující doslova fiktivní oddlužení problémovým zájemcům o úvěry. Konkrétně nabízely tajný zásah do zákonem zřízených registrů (Bankovní a nebankovní registr dlužníků). Kromě zmíněných státních registrů, do kterých jsou dlužníci zapisování automaticky na základě zákonem stanovených podmínek, existují ještě také soukromé rejstříky dlužníků (SOLUS, CERD, možná znáte další), do jejichž seznamů však můžete být zapsáni jen tehdy, pokud dáte souhlas se zpracováním svých osobních údajů.
    Inzeráty slibovaný zásah nebyl podle správců registrů ani technicky realizovatelný. Nicméně stejně jako kterákoli jiná podvodná činnost, i tyto inzeráty si říkaly o podání trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu – a to nejen na inzerenty, ale také případné klienty takových chytráků.

    Ještě v dnešní době však existují na trhu nesmyslné, ale zato drahé nabídky:
    - vyjednání nového splátkového kalendáře s věřiteli místo dlužníka nebo
    - zajištění oddlužení v rámci osobního bankrotu.

    Pamatujte, že s věřitelem se nejlépe domluvíte Vy sami. Zprostředkovatel pomůže jen tam, kde člověk má fyzické komunikační problémy (např. silně koktá, nedoslýchá, apod.). I sociální pracovníci v poradnách Vás povedou k tomu, abyste si své záležitosti dokázali vyřídit sami (připraví Vás na telefonický kontakt s věřitelem nebo Vám doporučí vhodné formulace nebo nutné údaje pro písemný styk s věřitelem.) Základem úspěšné dohody s věřitelem je samozřejmě Váš přehled o všech dluzích a možnostech jejich splácení.

    Předlužení lidé upadají do totální beznaděje a se slovy: „To stejně nemám šanci do konce života splatit.“ Vzdají snahu o nalezení legálního příjmu, ze kterého by jim podstatnou část strhával exekutor. Je ovšem třeba říci, že lidský život není jen o penězích. Navíc, i když se to nezdá, může člověk splatit všechny své dluhy v exekuci dříve, než si myslí. Co je pro člověka 5-7 let nižší životní úrovni kvůli sníženému příjmu, který strhává exekutor ve srovnání s celým zbytkem klidného života poté? Navíc si připomeňme, zatajování příjmu (z práce načerno) v době, kdy je na člověka uvalena exekuce, může také být trestným činem… viz sekce Trestné činy dlužníků.

    Není v takovém případě ani od věci navštívit psychologa. Psychologické sezení může být napsáno Vaším obvodním lékařem tzv. „na pojišťovnu“, tedy pro Vás zadarmo.

    Proč vlastně zadlužení lidé tolik touží po soudem potvrzeném oddlužení? Především je to proto, že mají možnost zaplatit jen 30% svých neuhrazených dluhů a zbytek si nechat po pěti letech odpustit. V rámci exekuce, ve které jinak všechny nesplacené dluhy po nějaké době končí, totiž musí člověk zaplatit plnou částku s vysokým navýšením (v řádu desítek tisíc) za služby exekutora.

    S oddlužením v rámci soudního (insolvenčního) řízení, lidově řečeno s „osobním bankrotem“, vám nejlépe bezplatně pomohou neziskové poradny. Takový postup však má své striktně stanovené podmínky a ne každý dlužník je splňuje. Především nesmí mít dluhy z podnikání, dlužit státu, být bez pravidelného příjmu, a splňovat další podmínky (plnoletost, trestní rejstřík). Oddlužení za trvání manželství je navíc o dost složitější a není pro všechny.
    Poradny Vám mohou pomoci také s orientací v dluzích, které nejsou způsobilé pro insolvenční návrh. Za přemožení bezmoci a marnosti návštěva takové poradny stojí. I tehdy, kdy se člověk cítí utopený hluboko v mnoha exekucích.

    Spadeno na hodnotný majetek dlužníka (dům, byt, apod.)
    Do této kategorie spadají nabídky obchodníků na zbavení dluhů s podmínkou zřízení hodnotné zástavy, typicky musíte jako zajištění smlouvy dát do zástavy byt nebo dům. Obdobně lze záležitost provést také zajišťovacím převodem práva s rozvazovací podmínkou. Ačkoli takové smlouvy budou často splňovat znaky lichevních smluv, málokdy se podaří tuto skutečnost prokázat před soudem. Myslete na to a takové smlouvy vůbec nepodepisujte.
    Vzpomeňte si na pravidlo nejhorší varianty, nebo si k němu pročtěte sekci Smlouvy. K z nás je ochotný kvůli nějakému úvěru přijít o střechu nad hlavou?
    Tak jak to, že takové smlouvy tolik lidí podepisuje a pak přicházejí o bydlení a hroutí se jim tak celý život? (Jistěže se můžete přestěhovat do horšího nájemního bytu, ale – bydlet ve špatné lokalitě znamená mít menší šanci najít dobré zaměstnání, děti tam chodí do špatných škol, nejsou zde dostupné služby...)

    Psychologický nátlak predátorských obchodníků je položen právě v odvedení Vašeho zájmu od nejhorší varianty průběhu smlouvy, případně v jejím zlehčování a zesměšňování. To ovšem platí pro všechny typy smluv, ve kterých Vás protistrana chce dostat do své moci, nejen u těch prvoplánově „žraločích obchodníků“.

    Existuje v podstatě jen jediný důvod, kdy je rozumné dát do zástavy bydlení kvůli úvěru. Tím je účelový úvěr na koupi nebo rekonstrukci tohoto domu nebo bytu. Je zbytečné půjčovat si na rekonstrukci nebo koupi bydlení neúčelově, protože účelové půjčky na bydlení bývají o hodně levnější právě díky zajištění formou zástavy nemovitosti.

    Spadeno na pravidelné příjmy dlužníka (dávky, důchody)
    Státem vyplácených příjmů, jako jsou pravidelné sociální dávky či důchody, se nemůže dlužník „jednoduše zbavit“, jak by to často udělal člověk pracující načerno. Poskytovatel úvěru tím získá sice měsíčně malý, ale dlouholetý příjem.
    Doby, kdy se zprostředkovatelé plížili pavlačemi sociálně vyloučených lokalit a lákali do sítí poskytovatelů úvěrů dlužníky, kteří neměli jiné příjmy, než sociální dávky nebo senilní důchodce s doživotní státní rentou, jsou už snad pryč. Situaci napomohl zákon o spotřebitelském úvěru, který stanovil, že pro úvěrování je potřeba živnost (aby byli poskytovatelé lépe kontrolovatelní) a obchodníci mají nově konkrétní povinnosti před uzavřením smlouvy i během jejího trvání. Zásadní bylo zákonné zakotvení povinnosti zkoumat bonitu dlužníka. Jistě, rozumný věřitel něco takového dělal už před účinností zákona, ne tak ten, který měl zájem na dlužníkově porušení smlouvy.

    Od 1.1.2011 už poskytovatelé úvěru musejí prokázat, že s péčí řádného hospodáře posoudili schopnost dlužníka úvěr splatit – a tak toto podnikání přestalo být tolik lukrativní. Pokuty za neschopnost prokázat, že u daného klienta došlo k řádnému zvážení bonity klienta, mohou kontrolní orgány uložit obchodníkům až v řádu milionů. Smlouvy uzavřené před tímto datem se však i nadále řídí předchozí volnou právní úpravou.

    Někdy se v souvislosti s tímto typem žraločího podnikání můžete setkat také s termínem „spadeno na chudobu dlužníka“. Ačkoli příjmy z důchodu nebo rodičovského příspěvku nemusejí být zrovna malé, jsou oběťmi těchto obchodníků skutečně spíše lidé chudí, v každém případě odkázaní na platby od státu.

    „Zbavení dluhů bez zástavy“ není však jen nekalá praktika, ale také reálný produkt normálního trhu s úvěry. Dlužník nicméně musí počítat se tím, že úrok takové „konsolidace“ bude extrémně vysoký a splátky budou rozloženy na dlouhou dobu (až třeba dvacet let), aby byl z pohledu poskytovatelů produkt prodejný. Je tedy celkově velmi, velmi drahý. Riziko, které poskytovatel úvěru nese, je totiž velmi vysoké. Takový úvěr ostatně také nedostane každý. Pokud máte o takový produkt zájem, udělejte vše proto, abyste se ujistili, že nejde o past nekalých praktik. Požádejte nějakého finančního nebo právního odborníka o vyjádření ke smlouvě. Nezávislou konzultaci v takovém případě bezpodmínečně potřebujete!

    Pro projekt Prevence kriminality vytvořila JUDr. Veronika Lovritš, poslední aktualizace dne 31.11.2011

    nahoru
    zavrit

  • Smlouvy o spotřebitelském úvěru

    Smlouvy obecně
    Podstatné náležitosti smlouvy
    K tomu, aby byla smlouva smlouvou, musí obsahovat tzv. podstatné náležitosti:
    - identifikace smluvních stran (alespoň dvou, ale může jich být i více) a
    - předmět smlouvy, tedy to, kvůli čemu se smlouva uzavírá. Vždy je to alespoň jeden ze čtyř základních typů závazků: něco vykonat, dát, zdržet se něčeho nebo něco strpět.

    Abyste předešli pozdějším nepříjemnostem, zkontrolujte si nejprve, zda náhodou neuzavíráte smlouvu s fiktivním (neexistujícím) subjektem. Vymáhat svá práva byste pak dokázali jen velmi těžko. Každá právnická osoba musí být vedena v nějakém registru, podnikatele najdete na internetu v obchodním nebo živnostenském rejstříku.

    Abyste se nestali obětí nekalých praktik využívající neznalosti spotřebitelů, ujistěte se, že předmětem smlouvy je skutečně přesně to, za co chcete zaplatit. Jinak se může stát, že třeba zaplatíte jen za podivné zprostředkování nebo poradenství, když ve skutečnosti hledáte přímo poskytovatele úvěru.

    Pokud jsou dohodnuty podstatné náležitosti smlouvy, je smlouva uzavřena. Znamená to, že minimálně dvě právně způsobilé strany se dohodly na vzájemném plnění.

    V případě smlouvy o úvěru to je:
    - závazek věřitele předat peníze a
    - závazek dlužníka peníze i se smluvním úrokem vrátit.

    V případě smlouvy o zprostředkování to je:
    - závazek zprostředkovatele vyvinout aktivitu směřující k uzavření smlouvy mezi poskytovatelem úvěru a zájemcem o úvěr a
    - závazek druhé strany za takovou činnost zaplatit dohodnutou odměnu (tzn. pro vyplacení zprostředkovatelské odměny podle obchodního zákoníku není podstatné, zda smlouva o úvěru byla nakonec uzavřena nebo ne).

    Na takovou „holou“ smlouvu tvořenou jen podstatnými náležitostmi smlouvy však narazíte málokdy (určitě se s ní nesetkáte u podnikatelů). Spíše bývají takové smlouvy uzavírané v prostředí vzájemné důvěry, kde strany vědí, co od sebe mohou očekávat, a nemusejí se už na detailech dohadovat.

    Smluvní podmínky
    Písemné smlouvy slouží především k tomu, aby si obě strany do detailu promyslely a dohodly, jak budou transakce probíhat a jak ošetří rizikové situace.

    K tomu právě slouží tzv. smluvní podmínky, které podstatné náležitosti smlouvy specifikují. Dozvíte se z nich, jak bude konkrétně vypadat:
    - řádné plnění smlouvy, např. kdy peníze budou předány, jestli budou zaplaceny nějaké poplatky za administraci, jak má být spláceno, do jakého data, kdo je kontaktní osobou, kam zasílat poštu při komunikaci, apod.
    - co se stane při prodlení a jiných způsobech porušení smlouvy (tzv. zajištění)
    - jakým způsobem budou oprávněné nároky ze smlouvy nuceně vymáhány.

    Pokud je některá ze smluvních podmínek uzavřená v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy (a tedy neplatná), zůstává zbytek smlouvy obvykle v platnosti, protože podstatné náležitosti nesou smlouvu jako celek dál.

    Co vlastně znamená, že je splněno „řádně a včas“ v případě splátky dluhu?

    Nezapomeňte, že splněno je až tehdy, když celá částka je nejpozději poslední den splatnosti připsána na účet věřitele. Nestačí tedy poslední den lhůty jít na poštu a poslat složenku nebo zadat příkaz k úhradě. V obou případech přijde věřiteli platba na účet až za několik dní a po tu dobu je dlužník v prodlení se splátkou!

    Víte, jaké smluvní podmínky si obzvláště pečlivě zkontrolovat? Dozvíte se o nich více v textu níže. Jste připraveni na predátorské praktiky včetně automatického prodlužování smlouvy? Pokud ne, můžete se (znovu) podívat do sekce Nekalé praktiky.

    Pravidlo nejhorší varianty
    Před podpisem smlouvy se člověk většinou nezaobírá představou variant, co se stane, kdy nepůjde vše podle jeho představ. Jedná v dobré vůli a je většinou přesvědčen, že své závazky zvládne splnit a nemá proto důvod se obávat smluvních podmínek vztahujících se k zajištění a vymáhání smlouvy. Jenže pak přijde blesk z čistého nebe – nečekaná ztráta zaměstnání, pracovní neschopnost, povodeň, nutné stěhování, apod. a s nimi i neschopnost dostát svým závazkům. Drtivá většina nesplněných smluv je způsobena právě takovými objektivními, nezaviněnými příčinami.

    Je proto důležité řídit se před popisem nejhorší varianty. Znamená promyslet před podpisem jakékoli smlouvy, jestli jsem připraven/a nést její nejhorší následky a podepsat jedině tehdy, pokud jsem srozuměn/a s tím, že taková varianta možná nastane.
    Odpověď nemůže znít: „Ale to se určitě nestane.“
    Odpověď musí znít: „Ano, jsem. Jen udělám vše proto, aby se to nestalo.“x
    Teprve tehdy zodpovědný dlužník připojí pod smlouvu svůj podpis    ! V opačném případě si musím najít k podpisu jinou smlouvu.

    Pravidlo úniku
    K výše zmíněnému se váže druhé – pravidlo úniku. Možná nejsem dost zkušený člověk a nemám ve svém okolí nikoho, kdo mi poradí. Takže se mi třeba stane, že se upíšu do smlouvy, ve které na mě protistrana použila nekalé praktiky. Nebo mi chvilku po podpisu dojde, že ve vzdálenější budoucnosti nebudu moci zaplatit půjčené peníze i s úroky a chtěl/a bych půjčenou částku už na začátku vrátit a ze smlouvy se vyvázat. Vím, jak na to? Pohlídal/a jsem si, jak tato konkrétní smlouva může skončit? Pokud má protistrana právo odstoupit, chci ho také. A v jakých případech smlouva končí? Prohlédl/a jsem všechny vnitřní odkazy ve smlouvě?

    Existuje mnoho způsobů skončení smlouvy, ale zůstaňme u těch základních. V ideálním případě končí smlouvy jejich řádným splněním (případně uplynutím doby, na kterou byly uzavřeny). V případě konsenzu stran mohou skončit také dohodou. Jednostranným právním aktem pak končí v případě výpovědi a odstoupení.

    Výpověď – jednostranný právní úkon typický pro smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Po uplynutí výpovědní doby smlouva končí, ale má se za to, že do té doby řádně platila a strany si z ní vzájemně plnily. Pokud některá neplnila své závazky, může být na základě smlouvy i později žalována.
    Odstoupení – opět jednostranný právní úkon, ovšem v případě platného odstoupení se má za to, že smlouva předtím nikdy neexistovala. Pokud si strany někdy něco na jejím základě vzájemně plnily, jsou povinny si tato plnění vrátit, jinak by se dopustily bezdůvodného obohacení.
    Možnost odstoupit u smluv není obvyklá. Odstoupit od smlouvy lze jen tehdy, pokud to zákon výslovně předpokládá nebo si to strany výslovně dohodly. Lhůta pro odstoupení ani další pravidla pro jeho provedení u různých typů smluv nejsou jednotné.

    Vyvázat se z jednou platně uzavřené smlouvy je mnohem složitější, než si lidé obvykle představují. Proto si před podpisem smlouvy každý odpovědný spotřebitel pokládá a upřímně zodpovídá dvě základní otázky:
    I. Jsem připraven/a nést následky nejhorší možné varianty průběhu smluvního vztahu? (pravidlo nejhorší varianty)
    II. Jakými způsoby může tato smlouva skončit? (pravidlo úniku)

    Specifika smlouvy o spotřebitelském úvěru (SÚ)
    Podstatné náležitosti smlouvy o SÚ
    Spotřebitelský úvěr je (musí být splněny všechny níže uvedené body):
    - odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba za úplatu
    - poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli (fyzické nepodnikající osobě)
    - věřitelem nebo zprostředkovatelem (obchodníkem)
    - v celkové výši 5.000 – 1.879.999 Kč,
    - s výjimkami uvedenými zákoně o spotřebitelském úvěru (vyloučeny jsou z působnosti zákona např. hypotéky, činnost zastaváren, bezúročné nebo zaměstnanecké půjčky, apod.)

    Peníze jako předmět smlouvy, pokud nejde o spotřebitelský úvěr, je dále možné půjčovat podle stávající právní úpravy:
    - typové smlouvy o půjčce v občanském zákoníku a
    - typové smlouvy o úvěru v obchodním zákoníku.

    Terminologie používaná ve spojení s půjčováním peněz na úrok a prodlením

    Úrok (běžný úrok) je částka peněz, kterou platí dlužník věřiteli za poskytnutí úvěru, když je smlouva řádně plněna. Laicky řečeno, je to „standardní cena“, za kterou jsou půjčovány peníze. Počítá se podle smluvně dohodnuté úrokové sazby.
    Úroky z prodlení jsou „cena půjčených peněz s přirážkou za zpoždění“. Pokud nejsou přímo dohodnuty ve smlouvě, počítají se podle postupu uvedeného v nařízení vlády č.142/1994 Sb.
    Poplatky z prodlení jsou „přirážka za zpoždění s nájemným (platbami za bydlení)“. Není možné je smluvně zvýšit, počítají se podle postupu uvedeného v nařízení vlády č.142/1994 Sb.
    Penále je sankce stanovená zákonem a ukládaná správním orgánem za nesplněnou povinnost platby vůči státu.

    RPSN (roční procentuální sazba nákladů)
    - Pomůcku pro výpočet RPSN zpracovala Evropská komise a tato pomůcka je dostupná ...zde...

    Na co si dát PŘED PODPISEM ve smlouvě o SÚ pozor
    Obchodníci mají podle zákona o spotřebitelském úvěru nové povinnosti. Tyto předsmluvní povinnosti obchodníka jsou sice z pohledu normální ekonomičnosti transakce nutné i bez zákonného příkazu, ale jak se můžete dočíst v sekci Nekalé praktiky, pokřivené vztahy na trhu s úvěry vyžadovaly tento výslovný příkaz ze zákona.

    Poskytovatelé úvěrů, stejně jako jejich zprostředkovatelé mají nyní povinnost:
    - předat povinné zákonné informace před podpisem smlouvy odděleně od jiných informací a vše stejným písmem
    - spotřebitele řádně poučit (včetně důsledků prodlení, základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na spotřebitele)
    - s odbornou péčí prozkoumat schopnost dlužníka splácet (bonitu dlužníka) v dohodnutém časovém horizontu

    Tyto předsmluvní povinnosti silnější strany však neochrání nepoučeného spotřebitele. Proto ve vlastním zájmu před podpisem smlouvy věnujte zvýšenou pozornost smluvním podmínkám, zejména:
    1. běžné úroky a RPSN, tj. ohlídejte si příliš vysoké náklady na řádné plnění smlouvy. Jsou extrémně vysoké od:
    - 30% ročně, tj.
    - 2,4% měsíčně, tj.
    - 0,08% denně
    Úrok vyšší než 30% ročně může být ve Vašem případě nutný, protože jste extrémně rizikový klient a jinak by Vám nikdo nepůjčil. Ale zvažte, zda jste skutečně v tak zoufalé situaci, abyste se museli upsat k tak vysoké ceně za půjčené peníze.
    2. podezřelé zajištění smlouvy
    - konzultujte vždy s právníkem, pokud je smlouva zahrnuje směnku nebo sjednáváte zástavní právo k neúměrně hodnotné věci – auto, dům či byt (blíže k tomu viz sekce Nekalé praktiky a Zajištění a vymáhání)
    3. příliš vysoké sankce při nesplnění povinnosti platit
    - mějte na paměti, že RPSN dává informaci o ceně úvěru jen pro případ řádného plnění smlouvy
    - smluvní pokuta by měla kompenzovat škodu, proto by ve smlouvě neměla být zároveň s povinností náhrady škody
    - ze stejného důvodu by smluvní pokuta neměla skrytě navyšovat úrok z prodlení (neměla by se měnit její výše s dobou, po kterou je dlužník v prodlení, měla by být jednorázová)
    - často se objevuje nesmyslně vysoká pokuta za drobná pochybení dlužníka, obvykle bývá schovaná za vnitřní odkaz ve smlouvě (např. formulací: „při porušení bodu 2.1., 3.2, 3.4. a 5.2. smlouvy“); věnujte detailní pozornost těmto vnitřním odkazům ve smlouvě a vždy si dohledejte jejich znění – právě zde se často skrývají nekalé praktiky!
    4. automatické obnovování smlouvy (revolving)
    - vždy si ve smlouvě vyhledejte, jakými všemi způsoby může skončit a jestli se náhodou automaticky neobnovuje

    Výše zmíněné problematické pasáže je potřeba ve smlouvě obzvláště pečlivě zvažovat, ale v případě, že jsou ve Vašem případě nutné, nedá se nic dělat. Jen snad … ještě jednou zvážit nutnost za takových podmínek si půjčit.

    Pravidla pro průběh vztahu podle smlouvy o SÚ
    - věřitel je povinen předem dlužníka informovat o každé změně úrokové sazby před nabytím její účinnosti
    - dlužník má kdykoli právo úvěr předběžně splatit (a s tím snížit celkové náklady na úvěr)
    - věřitel v takovém případě má obvykle právo na náhradu tzv. „oprávněných nákladů“ (spravedlivé a objektivně odůvodněné odškodnění), ovšem:
    o tyto nesmí přesáhnout zákonem stanovenou hranici
    o v některých zákonem stanovených případech nemá věřitel nárok na úhradu nákladů vůbec
    o proto určitě nahlédněte do zákona o spotřebitelském úvěru, pokud uvažujete o předběžném splacení

    Co za žádných okolností nepodepsat
    Výše jsme zmínili několik typických smluvních podmínek, které byste měli před podpisem zvláště pečlivě zvážit, nejlépe je konzultovat s odborníkem. Existují však typické triky, na které byste neměli nepoctivým obchodníkům naletět, tzn. smlouvu s takovými ustanoveními nikdy nepodepsat:

    1. prázdné místo před podpisem (prázdný papír, formulář) – je pro podvodníky velmi jednoduché do prázdného místa něco dotisknout, nejlépe směnku
    2. částečně vyplněnou směnku, pokud nerozumíte obchodování směnek a s protistranou máte první kontakt (nemůžete se na ni spolehnout díky zkušenostem)
    3. smlouvu bez číslování stran, kterou je jednoduché rozepnout a znovu sešít s nějakým listem (a povinnostmi) navíc
    4. smlouvu, kterou nechce protistrana dát k prostudování domů (vždy je třeba v klidu bez psychického nátlaku promyslet nebo konzultovat)
    5. smlouvu, ve které chybí něco, co určitě chcete ošetřit (po podpisu už nemáte jak přimět protistranu něco pro ni nevýhodného doplňovat)
    6. smlouvu, ve které není všechno, na čem jsme se ústně dohodli (písemnou smlouvu není možné měnit ústně)
    7. smlouvu, na které se Vám instinktivně něco nezdá (důvěřujte svému šestému smyslu).

    Odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru
    Pozor! Dále uvedená pravidla platí pouze pro odstoupení podle zákona o spotřebitelském úvěru nikoli pro odstoupení u jiných smluv.

    Má-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru, nepoužijí se ustanovení o právu na odstoupení od smlouvy o finančních službách uzavíraných na dálku nebo od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory (§ 54c a § 57 občanského zákoníku).

    Odstoupit je možné do 14 dnů bez udání důvodu a bez dalších podmínek zákonem daným způsobem:

    - písemně, tj. tištěné nebo na trvalém nosiči dat
    - v souladu s informací uvedenou ve smlouvě o právu na odstoupení (např. na určenou adresu odlišnou od sídla společnosti)
    - lhůta je zachována, je-li nejpozději v poslední den lhůty věřiteli odesláno (předáno k poštovní přepravě)
    - do 30 dnů od odstoupení musí dlužník vrátit jistinu (půjčené peníze) a dohodnuté úroky do dne vrácení peněz
    - věřitel nemůže požadovat žádné sankce ani další platby a musí vrátit poplatky zaplacené dlužníkem, kromě těch, co sám musel zaplatit veřejné správě (např. za ověření podpisu)

    Povinné náležitosti dokumentu, kterým odstupujeme od smlouvy o spotřebitelském úvěru:
    1. identifikace smluvních stran
    2. slovní vyjádření vůle odstoupit od konkrétní smlouvy (např. „odstupuji tímto od smlouvy číslo… uzavřené dne…“)
    3. podpis
    Další doporučený obsah (pro vlastní kontrolu):
    4. odesílám ve lhůtě 14 dnů od uzavření
    5. řídím se instrukcemi pro odstoupení uvedenými ve smlouvě
    6. jistinu s úroky do dne odeslání vracím na účet věřitele č... nebo skládám hotově na pokladně (informace o výši úroků za dny před případným odstoupením patří mezi povinné obsahové náležitosti smlouvy)
    7. žádám vrácení zaplacených částek (za zprostředkovatele, otevření účtu, atd.; nelze vrátit to, co bylo zaplaceno státní správě, např. poplatek za ověření podpisu) nebo tyto částky započítávám vůči jistině s úroky, které musím věřiteli zaplatit jako dlužník

    Ponechejte si kopii odstoupení a nechejte si ji potvrdit věřitelem (např. na podatelně) nebo pošlete doporučeně.

    Pokud nemá smlouva všechny povinné zákonem stanovené náležitosti, prodlužuje se lhůta pro odstoupení od smlouvy do doby, než takovou informace věřitel spotřebiteli poskytne.

    V souvislosti s odstoupením od smlouvy o spotřebitelském úvěru zanikají také smlouvy na vázanou koupi zboží nebo služeb. Obchodníci je někdy označují jako "splátkový prodej" – když na koupi konkrétního zboží nebo služby je u obchodníka v jednom okamžiku vyřízen také úvěr. Pokud spotřebitel odstoupí od smlouvy o koupi zboží/služby, zaniká také smlouvy o úvěru, byť by byla uzavřena s jiným subjektem, jen o tom musí věřitele informovat. Zánik smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru nesmí být spojován s uplatněním jakýchkoliv sankcí ze strany věřitele nebo třetí osoby. Do konce roku 2010 sice mohl spotřebitel odstoupit třeba od kupní smlouvy (nejčastěji uzavřené na předváděcích akcích), ale úvěrová smlouva platila dále, nyní odstoupením od kupní smlouvy zaniká i smlouva o úvěru. Jinak samotný termín "splátkový prodej" se nemusí nutně vázat k úvěru, v kupní smlouvě může být stanoveno splacení kupní ceny po částech v delším časovém období.

    Také doplňkové smlouvy (povinné pojištění apod.) odstoupením od smlouvy automaticky zanikají. Informovat jejich poskytovatele o zániku smluvního vztahu má věřitel.

    Chcete dát podnět kontrolním orgánům státu?
    Dodržování zákona o spotřebitelském úvěru kontrolují
    - Česká obchodní inspekce (nebankovní subjekty) a
    - Česká národní banka (bankovní subjekty).

    Oba orgány kontrolují nejen obchodníky, ale také zprostředkovatele spotřebitelských úvěrů. Nemá však smysl obracet se na ně s podněty týkajícími se nesplnění smluvních povinností spotřebitele a s tím spojených sankcí. Předmětem kontroly je dodržování zákona o spotřebitelském úvěru, tedy:
    1. nedostatky v předsmluvním jednání s dlužníkem,
    2. nedostatky textu smlouvy,
    3. jednání věřitele při řádném plnění smlouvy nebo
    4. jednání věřitele při odstoupení spotřebitele.

    Pro poskytování spotřebitelských úvěrů je nutné živnostenské oprávnění, proto kontrolu při podezření na neoprávněné podnikání může provádět také Živnostenský úřad příslušný podle místa této činnosti (typicky na nejbližší obci). Pokud bude neoprávněné podnikání prokázáno, živnostenský úřad uloží pokutu, popř. věc postoupí Policii České republiky.
    Nepoctivé příjmy často nejsou řádně daněny, proto obchodníky používající nekalé praktiky může kontrolovat v rámci své pravomoci také Finanční úřad.

    Pro projekt Prevence kriminality vytvořila JUDr. Veronika Lovritš, poslední aktualizace dne 31.11.2011. nahoru
    zavrit

  • Zajištění smlouvy a vymáhání

    Právo chrání věřitele, ovšem i jemu staví určité hranice. Je třeba zdůraznit, že pokud se člověk chce podílet v celém rozsahu na normálním životě, je jeho povinností plnit své závazky, tedy také platit řádně a včas své dluhy. Je to podobná povinnost, jako nepodvádět. Možná neplatí a podvádí kde kdo, ale správné to není.
    Než se dostaneme ke způsobům, jakým svá práva chrání věřitelé pro případ nesplnění smluvních povinností dlužníkem, zastavme se u prevence. Když dlužník zjistí, že nezvládne zaplatit další splátku, má ještě způsob, jak definitivnímu uplatnění zajišťovacích institutů zabránit.

    Jak se chovat v případě neschopnosti splácet
    Jednejte bez váhání, ihned.
    Když zjistíte, že nebudete schopni uhradit plánovanou další splátku svého dluhu, je nutné neprodleně kontaktovat věřitele a navrhnout mu nějaké přijatelné řešení situace. Nečekejte, že věřitel bude s Vaší situací nějak zvlášť lidsky soucítit. Jeho podnikání je závislé na tom, že mu dlužníci řádně a včas platí. Na jednání s neplatiči má obvykle celé oddělní, kolik jich je. Proto musíte nabídnout podnikatelsky rozumné řešení. Přestavte si přitom, že byste sami byli na jeho místě. Co byste od svého dlužníka byli ochotni přijmout?

    V zásadě můžete navrhnout dvě varianty:
    1) snížit na určitou dobu výši splátek
    2) na určitou dobu nesplácet vůbec nic.

    Reálnější samozřejmě je, že věřitel bude souhlasit s první variantou. Druhá možnost je pro věřitele přijatelná v podstatě jen tehdy, pokud podle registrů dlužníků máte jen ten jeden dluh a ve Vašem životě nastala nějaká nenadálá, přechodná a omluvitelná situace (např. stali jste se obětí povodně, trestného činu, apod.). V ostatních případech připadá v úvahu prakticky jen první varianta – snížit na určitou dobu výši splátek, lidově řečeno „uzavřít (nový) splátkový kalendář“.

    Věřitelé se netají tím, že jednat o splátkovém kalendáři jsou ochotni jen a pouze se samotným dlužníkem. Situaci za Vás tedy určitě nevyřeší někdo jiný, ani pokud mu za to zaplatíte. Úspěch řešení závisí na vůli věřitele se s Vámi nově dohodnout. K tomu musíte věřiteli prokázat, že máte dobré úmysly a budete realisticky schopní svůj dluh v dohledné době uhradit.

    Čím dříve kontaktuje věřitele, tím je šance na úspěch větší. Možná se za svou situaci stydíte a je Vám takový kontakt velmi nepříjemný, ale odkládáním se situace jen a jen zhoršuje!
    Pokud si nevíte rady s tím, jak věřitele kontaktovat, obraťte se na bezplatné poradny nevládních organizací ve svém okolí. Rádi Vám pomohou se na kontakt s věřiteli připravit.

    Zajišťovací instituty ve smlouvě
    Pokud se Vám nepodaří s věřiteli nově dohodnout, využijí proti Vám postupů, které jste si dohodli ve smlouvě pro případ nesplnění původních povinností, tzv. zajištění.
    Pro Vás to znamená kromě dalších nervů především nárazovou vysokou finanční zátěž. Protože dlužníci obvykle smlouvu nečtou nebo nejsou připraveni na nejhorší možnou variantu , je to pro ně šok, ze kterého se už bez pomoci nejsou schopni vzpamatovat a upadají do předlužení, případně s sebou strhnout do dluhové pasti i rodinu.

    Mezi typické zajišťovací instituty ve smlouvách o úvěru patří smluvní pokuta, ručení, zástava, zajišťovací převod práva, uznání dluhu/závazku a směnka. Níže si můžete přečíst stručný popis typických nebezpečných zajišťovacích institutů ve smlouvě.

    Ručitel a spoludlužník
    Někdy se setkáte s otázkou: „Když chci někomu pomoci se získáním úvěru, je lepší, když budu spoludlužník nebo ručitel?“

    Než odpovíme, připomeňme si, že nejdříve si má takový člověk odpovědět na otázku: „Jsem připraven za (druhého) dlužníka vše zaplatit, když on sám se smlouvy řádně plnit nebude?“ Teprve, pokud je připraven zaplatit vše sám za dlužníka (je připraven na nejhorší možnou variantu průběhu smlouvy), můžeme se bavit o tom, jaká pozice je pro něj právně lepší.

    Spoludlužník – má v každé chvíli dostupné informace o tom, jestli je úvěr správně splácen. Na dotaz u poskytovatele úvěru dostane vždy aktuální informace o stavu dluhu.
    Ale pokud musí za druhého dlužníka zaplatit, co nebylo řádně spláceno, je ve složitější pozici při soudním vymáhání takových peněz po spoludlužníkovi, protože bude na něm, aby u soudu prokázal, že platil za jiného, co ten měl po právu platit. To u spoludlužníků, kteří odpovídají společně a nerozdílně, bude velmi těžké.

    Ručitel – nemá přístup k informacím o splácení nebo nesplácení dluhu až do doby, kdy ho věřitel vyzve k zaplacení nesplaceného dluhu za dlužníka nebo ho vyrozumí o tom, že ručitelský závazek zaniká řádným splněním ze strany dlužníka.

    Na druhou stranu je soudní vymáhání toho, co ručitel plnil za dlužníka, poměrně snadnou právní záležitostí a nepotřebujete na to ani šikovného advokáta.

    Výhodnější postavení má ručitel za předpokladu, že je sám veden jako „spolužadatel“ o úvěr nebo má jinak smluvně ošetřen přístup k informacím o splácení dluhu.

    Jinak je odpověď problematická. Věřitel totiž za běžných okolností nemůže sdělovat třetím osobám informace o stavu plnění smlouvy třetím osobám, pokud k tomu dlužník nedá souhlas, a to ani ručiteli. Klasickým věřitelům však jde o to, aby dluh byl co nejdříve řádně splacen, proto se snaží ručitelům vyjít vstříc a souhlas dlužníka předem zajistit. V praxi je tou cestou právě ručitel jako spolužadatel o úvěr a smluvní ošetření průběžného poskytování informací o stavu dluhu.

    Zajišťovací převod práva a zástava
    Občanský zákoník zná v § 553 odst. 1 efektivní způsob, jakým zajistit tlak na dlužníka, že splní svůj závazek ze smlouvy. Zajišťovací převod práva spočívá v tom, že dlužník převede na věřitele své právo (často vlastnické právo) s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn.

    Jinými slovy, pokud dluh bude řádně splacen, dohoda o převodu práva pozbývá platnosti a původní vlastník (bývalý dlužník) je i nadále vlastníkem. Pokud však svůj dluh nesplatí, stane se na základě tohoto zajištění novým vlastníkem věřitel (poskytovatel úvěru).

    Této formy hojně využívají predátorští poskytovatelé úvěrů, kteří tzv. jdou po majetku svých dlužníků . Jejich zájmem není splnění původní smlouvy, ale získání hodnotného majetku, ideálně nemovitosti. Dlužník pak rázem přichází o bydlení.

    Obdobně je možné zřídit (opět typicky k domu nebo bytu) zástavní právo. Nevýhodou pro věřitele je to, že není možné zřídit tzv. zástavu propadnou. Znamená to, že v případě nesplnění dlužníkova závazku se nestane věřitel rovnou vlastníkem zastavené věci, ale věc musí prodat, z výtěžku si nechat část odpovídající dlužné částce, a pokud ještě něco zbude, dlužníkovi to vrátit.

    Kdo z nás je ochotný kvůli nějakému úvěru přijít o střechu nad hlavou? V obou případech si vzpomeňte na pravidlo nejhorší varianty. Základní a zásadní obranou je takový zajišťovací institut ve smlouvě nepodepsat, pokud nemáme extrémně závažný důvod riskovat ztrátu nemovitosti.
    Nebo podepsat a být připravený na to, že nejhorší možná varianta nastane a my o zastavenou/podmínečně převedenou věc (o bydlení) přijdeme.

    Směnka
    Kouzlo směnky spočívá především v tom, že pokud jsou dodrženy striktní podmínky pro její obsah, nemůžete se domáhat případných nekalých souvislostí, za kterých byla sepsána. Pokud směnka není v určený čas splacena, vydá soud nebo rozhodce na návrh vlastníka směnky tzv. směnečný rozkaz, který způsobí, že dluh ze směnky narůstá o 6% směnečných úroků měsíčně (!) (srovnejte s 3,5% hranicí pro zamyšlení se nad nelegitimností běžných úroků v sekci Smlouvy ).

    Poskytovatelé úvěrů navíc dělají tu vychytralou věc, že si od Vás směnku nechají podepsat s prázdným místem částky k zaplacení. Tu podle nejhorší varianty smluvního průběhu vyplní bez Vašeho vědomí ve chvíli, kdy přestanete platit řádné splátky, a požádají o vydání směnečného rozkazu. V tu chvíli už Vám nezbývá téměř žádná právní obrana. Možná by Vás z této situace dokázal dostat dobrý advokát se zkušeností s uplatňováním směnek před soudem, ale i tak je pravděpodobnost Vašeho úspěchu malá.

    Směnka patří k pravidlu nejhorší varianty, většina dlužníků totiž neví, co směnka znamená a jak se používá, proto si nejhorší variantu průběhu smlouvy v souvislosti se směnkou nedokáže před podpisem smlouvy představit. Po podpisu už je pozdě!

    Pokud nejste právník nebo zkušený obchodník, neměli byste směnku nikdy podepsat. Směnka je výborný obchodní nástroj, ale nepatří do rukou nezkušeného spotřebitele. Zákony její využití k zajištění úvěrů bohužel nezakazují, takže se spotřebitelé musejí ohlídat sami.

    Uznání závazku (uznání dluhu)
    Zvláštním zajišťovacím nástrojem k lepší vymahatelnosti závazků je také tzv. uznání. Ačkoli to nebude z logiky věci součástí původní smlouvy. Jeho principem je smazání předchozí smluvní historie. Dlužníkova povinnost zaplatit určitou částku se od chvíle jeho podpisu odvíjí už ne od původní smlouvy o úvěru, ale nově od uznání závazku nebo dluhu.

    V takovém případě se už nedovoláte nekalosti předchozích praktik! Navíc běží nová promlčecí lhůta. V nejasné právní situaci dluh/závazek neuznávejte, jinak se zbavíte velké části právní obrany. Obecně je třeba říci, že uznáním závazku/dluhu dlužník-spotřebitel obvykle zhorší své právní postavení.

    Uznání dluhu podle občanského zákoníku musí být výslovné a písemné, a dluh musí být vymezen co do právního důvodu (smlouvy, podle které vznikl) i co do své výše (vyjádřené v penězích). Běží nová, desetiletá promlčecí lhůta. Ručitel musí s uznáním dluhu souhlasit, jinak je vůči němu neúčinné.

    Uznání závazku může být provedeno jinak, než výslovně (například tím, že dlužník začne platit úroky), není třeba uznávat právní důvod, stačí uznat výši dluhu. Od uznání běží nová čtyřletá promlčecí lhůta, vůči ručiteli je účinné i bez jeho souhlasu.

    Kdo zaplatí náklady za soukromé vymahače (inkasní společnosti)
    V případě nesplnění smlouvy a nemožnosti vymoci z dlužníka dobrovolné splnění smlouvy, obracejí se věřitelé často na vymahačské společnosti, které už prosluly svou arogancí a drsnými přístupy k dlužníkům. Ve smlouvách s dlužníky se možnost řešit záležitost přes vymahače obvykle neobjevuje, není to zajišťovací institut soukromého práva, ale dlužník nakonec díky tomu splní, co slíbil.

    Na začátku je třeba zdůraznit: inkasní (vymáhací) společnosti nejsou exekutoři!. A to ani tehdy, když si slovo „exekuční“ dají do názvu. Nemají vůči Vám exekuční pravomoci, nemohou z Vás nuceně nebo autoritativně něco vymoci. Nemají ani právo Vás svým postupem strašit, ponižovat, nebo dělat Vám ostudu.

    Inkasní společnost může dlužníka kontaktovat ze dvou právních pozic:

    1) Původní poskytovatel úvěru je stále Vaším věřitelem, stále pohledávku vůči Vám vlastní. Jen uzavřel s inkasní společností nějakou smlouvu o pomoci s vymáháním (obvykle mandátní smlouvu).
    V takovém případě se s vymahači nemusíte vůbec bavit, pokud jste s takovým postupem nesouhlasili už v původní smlouvě o úvěru. Vašim věřitelem je stále původní poskytovatel úvěru a tomu nadále splácejte, jak je ve Vašich možnostech nebo se zkoušejte dohodnout přímo s ním.
    Seriózní vymáhací společnosti Vám mohou pomoci nastavit nový splátkový kalendář s věřitelem, ale dohlédněte ve svém zájmu na to, že Vaše splátky skutečně přicházejí na účet věřitele. Někdy totiž inkasní společnost neoprávněně zadržuje splátky dlužníků na svých účtech a u věřitele dlužníkům dále běží úroky z prodlení. Vůči inkasní společnosti máte v takovém případě právo na vydání bezdůvodného obohacení – splátky a úroky z nich za dobu zadržování – a náhradu škody způsobené prodlením se splátkami u věřitele.

    2) Původní poskytovatel úvěru svou pohledávku prodal inkasní společnosti a přestal být Vaším věřitelem. Inkasní společnost se místo něj stává Vašich věřitelem a od chvíle, kdy Vám tuto skutečnost původní poskytovatel úvěru oznámí, máte povinnost splácet svůj dluh nového věřiteli – inkasní společnosti. Do doby, než Vám je toto postoupení pohledávky oznámeno, můžete platit původnímu věřiteli. Jeho povinností je prodej pohledávky dlužníkovi oznámit. Ani v tomto případě však inkasní společnost nemá oprávnění jako exekutor, je nadále pouhým věřitelem, bez ohledu na to, jak strašidelně vystupuje.

    Ani v jednom případě nejste povinni platit náklady, které vynaložil jeden nebo druhý subjekt v souvislosti s předáním vymáhání inkasní společnosti a její činnosti, pokud jste si to nedohodli ve smlouvě o úvěru. Stále máte povinnost platit jen to, co vyplývá z Vaší původní smlouvy.

    Povinnost platit dodatečné náklady na vymáhání Vám může stanovit jedině soud, rozhodce, správní orgán, apod. ze své zákonem dané pravomoci v rámci procesního řízení. Není možné, aby se Váš věřitel domluvil s nějakým dalším soukromým subjektem, že Váš dluh bude vyšší o náklady tohoto soukromého subjektu!

    Jestliže po Vás někdo chce, abyste podepsali „uznání závazku“ nebo „uznání dluhu“, nezapomeňte, že se tím vzdáváte případného přezkumu původní smlouvy a existence Vašeho dluhu se bude nově odvíjet od tohoto nového dokumentu. Zároveň poběží nová lhůta pro promlčení.

    Pokud máte dojem, že vymahači narušují extrémním způsobem Vaše soukromí (vstupují do obydlí, vyhrožují fyzickou likvidací, apod.), neváhejte a obraťte se na nejbližší služebnu Policie ČR nebo státní zastupitelství s trestním oznámením, které můžete podat ústně i písemně.

    Další možností je také podat žalobu na ochranu osobnosti a zahájit tak civilní soudní řízení. Za tím účelem bude potřeba kontaktovat nějakou specializovanou poradnu nevládní organizace nebo přímo advokáta a za podání žaloby zaplatit.

    Pokud si vymahači ponechají nějakou z Vašich plateb, aniž byste se k takové platbě předtím smluvně zavázali, je možné proti nim podat žalobu na bezdůvodné obohacení a žádat zaplacené peníze zpět (samozřejmě nezapomeňte zaplatit svůj dluh věřiteli).

    Rozhodčí řízení
    Rozhodci se často profilují jako pohodlný nástroj věřitelů k vymožení pohledávek, s jejichž splacením je dlužník v prodlení. Někdy dokonce bývají osobně spojení s poskytovateli finančních produktů. Takto ekonomicky nebo osobně podjatí rozhodci (ať už v podobě jednotlivých osob nebo obchodních společností) vydávají ve prospěch svých klientů-věřitelů formulářově vyplňované rozhodčí nálezy, jimž nepředchází žádné zkoumání individuální situace ani zohlednění právního řádu ČR. Možností právní obrany proti takovému průběhu situace je však málo a jejich úspěch závisí na zkušenosti právního zástupce právě s touto problematikou.

    Jak se vlastně stane, že spor je rozhodován v rozhodčím řízení a ne před soudem? Dlužník musí nejprve podepsat rozhodčí smlouvu. Buď jako součást smlouvy o úvěru (pak se jí říká rozhodčí doložka) nebo ve zvláštní samostatné smlouvě (tzv. smlouva o rozhodci). Podstatou je v obou případech dohoda smluvních stran, že jejich případné spory vyplývající ze smlouvy o úvěru nebude moci řešit obecný soud, ale místo něj rozhodne určený rozhodce/rozhodčí soud.

    Rozhodčí řízení má své místo v právním řádu a může být využitelné i ve spotřebitelských vztazích. Ovšem za podmínky, že bude zajištěna nestrannost rozhodce. Pokud se upisujete k tomu, že Váš spor bude rozhodovat konkrétní věřitelem vybraný člověk nebo soukromý rozhodčí soud (nejčastěji v právní formě společnosti s ručením omezeným), můžete si být na 99,9% jisti, že má protistrana uzavřenu s takovými rozhodci vlastní smlouvu. A jestliže rozhodci plynou od Vašeho věřitele příjmy z uzavřené smlouvy, těžko bude rozhodovat ve Váš prospěch, protože od Vás už se pak žádných peněz nedočká.

    Podepsat rozhodčí smlouvu může být rozumné jen tehdy, pokud je alespoň teoreticky zajištěna nestrannost rozhodování. Jestliže neznáte žádného spolehlivého rozhodce, zajistí Vám nestranné rozhodování jen jediný subjekt, který je k rozhodování rozhodčích sporů zřízen ze zákona – Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

    Pro projekt Prevence kriminality vytvořila JUDr. Veronika Lovritš, poslední aktualizace dne 31.11.2011.

    nahoru
    zavrit

  • Dluhy a společné jmění manželů (SJM)

    Právní poradny jsou plné otázek ohledně dluhů a majetku souvisejících s manželstvím. Vzájemná odpovědnost manželů a změny charakteru manželských aktiv a pasiv v průběhu času jsou laikům bohužel nesrozumitelné a ani právníci odpovídající v internetových poradnách neoplývají právě podrobnou znalostí problematiky.

    Pokud si nejste jistí a nemáte s tématem zkušenosti, nehledejte odpovědi na internetu. Raději se obraťte na nějakého právníka nebo právničku, které Vám okolí doporučí. Na setkání se připravte a očekávejte, že bude třeba zvážit následující body (měli byste ke správnému posouzení situace dát k dispozici všechny Vám známé informace):

    1. Kdy vznikl závazek (jestli z pohledu času může jako pasivum spadat do SJM)
    2. Kdy jste získali majetek, o které se jedná (jestli z pohledu času může spadat jako aktivum do SJM)
    3. Jestli bylo SJM zúženo dohodou sepsanou formou notářského zápisu nebo soudním rozhodnutím, a tedy případně tato pasiva (bod 1) nebo aktiva (bod 2) do SJM nespadají
    4. Jestli je možné se bodu 3 dovolávat vůči věřiteli nebo se k této skutečnosti pro účely nalézacího/exekučního řízení nepřihlíží
    5. Jestli je možné uhradit konkrétní dluh prostřednictvím exekuce konkrétního majetku (nebo může druhý manžel podat vylučovací žalobu)
    6. Jak se mezi sebou navzájem manželé po zániku SJM vypořádají ohledně výše popsané konkrétní transakce (rozvod, konkurz, úmrtí).

    Na některé často se opakující otázky se zde pokusíme odpovědět s využitím názorů z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR. V této sekci najdete také přehledovou tabulku, která schematicky ukazuje, jak se obvykle nakládá s různými typy manželských dluhů a majetkem manželů.

    Co je společné jmění manželů
    U manželství uzavřených před rokem 1998 se ještě setkáme s termínem „bezpodílové spoluvlastnictví manželů“. Tento termín byl nahrazen novým pojmem „společné jmění manželů“, ovšem není s ním zcela obsahově totožný. Dříve totiž manželé společně pouze vlastnili majetek ve smyslu plusových hodnot. Od roku však 1998 do SJM spadají také závazky, tj. minusové hodnoty/dluhy, které vznikly za doby trvání manželství. Pro zajímavost, na Slovensku nadále využívají institutu bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

    SJM může vzniknout jedině uzavřením manželství nebo uznáním manželství podle českého práva.

    Snoubenci mají možnost se před sňatkem dohodnout smlouvou uzavřenou povinně ve formě notářského zápisu, že vznik SJM vyhradí zcela nebo zčásti ke dni zániku manželství. Vůči třetím osobám má taková dohoda účinky jen tehdy, pokud o ní věděly. Takže spolehlivé účinky má taková dohoda jen pro situaci, kdy manželství zaniká a manželé si mají rozdělit společný majetek (rozvod), nebo když pozůstalý manžel SJM dědí. SJM vyhrazené zcela ke dni zániku manželství tvoří pouze základní věci obvyklého vybavení domácnosti (ty mj. nejsou ani postižitelné exekucí).

    Do SJM nespadají, a jsou tedy i v době trvání manželství výlučným vlastnictvím:
    - dědictví
    - dary
    - věci osobní potřeby (zubní kartáčky, boty …)
    - některé majetky vrácené v restitucích a
    - majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví.
    Obdobně do SJM nespadají ani závazky, které:
    - přímo souvisejí s výlučným vlastnictvím jednoho z manželů (účelové půjčky), - přesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a druhý manžel k nim nedal souhlas.

    Pokud je nějaká věc pořízena byť i jen zčásti za společné prostředky (typicky ze mzdy některého z manželů), je i pořízený předmět součástí SJM, byť z podstatné části jste na něj např. věnovali peníze darované od své babičky. Nárok na mzdu je výlučným vlastnictvím (nelze kvůli dluhu jednoho z manželů postihnout v exekuci mzdu druhého manžela), ale vyplacená mzda je se stává SJM.

    Zánik a vypořádání SJM
    SJM může zaniknout za trvání manželství prohlášením konkurzu na jednoho z manželů (případně na oba, pokud jsou společně účastníky insolvenčního řízení). Zaniká také nabytím právní moc rozhodnutí o rozvodu nebo smrtí jednoho z manželů (resp. dnem uvedeným v prohlášení člověka za mrtvého).

    Pozor, zánikem SJM se ještě nerozumí jeho vypořádání. Může tedy existovat časový úsek (řádově roky), kdy už právními úkony bývalých manželů nová aktiva ani pasiva do SJM nevstupují, ale odpovědnosti a vlastnictví z těch původních ze SJM ještě není rozdělené, ačkoli jej třeba odděleně používají. Vypořádání SJM (rozdělení) musí proběhnout speciálně, jedním z těchto způsobů:

    1. dohodou (bývalých) manželů
    - dohoda nesmí zhoršit postavení věřitele, takže není možné se prostě dohodnout, že dluh ze SJM bude platit jen jeden z manželů, když původně se věřitel mohl domáhat zaplacení po obou manželích. Taková dohoda nemá vůči věřiteli účinek, pokud s ní nedá souhlas – a to ani v rámci konkurzního řízení!
    - dohodu je možné přiložit už k návrhu na rozvod, při jednom řízení tak soud může pravomocně vypořádat také SJM. Pokud máte společné dluhy, bude pro Vás výhodnější nechat soud autoritativně rozhodnout, nikoli pouze nechat si schválit dohodu. Jinak se může stát, že jste rozvedení, SJM zaniklo, ale pokud nevypořádáte SJM soudním rozhodnutím, může Vámi užívaný majetek do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu postihnout exekuce za dluhy vzniklé za doby trvání manželství (platí pravidlo, že dohody mezi manželi nemohou zkrátit věřitele na právech).

    2. rozhodnutím soudu o vypořádání společného jmění
    - soud na návrh (bývalých) manželů rozhodne, jak se podělí o majetek nabytý za trvání manželství (tvořící SJM). Pokud není důvod řešit záležitost jinak, rozdělí aktiva i pasiva rovným dílem mezi oba manžele. Dbá přitom na to, aby zbytečně nevznikaly spory kvůli spoluvlastnictví, ovšem také na to, aby vzájemné peněžité vypořádání bylo co nejmenší (nepeněžitý majetek by měl připadnout manželům vyrovnaně). Pokud je důvod rozdělit majetek nerovnoměrně, může tak soud učinit.

    Příklad: Po odečtení pasiv soud aktiva manželů rozdělil tak, že manželka získala 2/3 a manžel jen 1/3, protože se u soudu prokázalo, že po podání návrhu na rozvod manžel svým jednáním vytvořil téměř polovinu celkových pasiv, o kterých se v době vypořádání rozhodovalo.

    3. nástupem právní domněnky uplynutím 3 let od právní moc rozsudku o rozvodu
    - pokud nedojde k dohodě a žádný z manželů do té doby nenavrhne u soudu vypořádání, má se za to, že každý z manželů vlastní to, co v této chvíli sám užívá/splácí; u ostatních aktiv a pasiv se stávají stejným dílem podílovými spoluvlastníky.

    Ustálená pravidla soudního vypořádání SJM
    - vychází se ze stavu majetku v době zániku SJM, ale z jeho ceny v době rozhodování o vypořádání
    - aktiva a pasiva se rozdělí rovným dílem, ale pokud je k tomu důvod, mohou se rozdělit i nerovnoměrně
    - soud nemůže rozdělit majetek ze SJM jeho prodejem a rozdělením výtěžku, musí majetek některému z účastníků přikázat a druhému stanovit povinnost vyplatit náhradu v odpovídající výši
    - při rozdělování majetku musí soud postupovat tak, aby peněžitá náhrada za podíl na vypořádávaném majetku byla co nejmenší (nelze jednomu přikázat tři nemovitosti a druhému žádnou s tím, že mu bude vyplacena v budoucnu kompenzace)
    - soud dbá, aby případným určením spoluvlastnictví k některé části majetku nedocházelo k dalším zbytečným sporům, kvůli kterým by bylo zahajováno další soudní řízení (spoluvlastnictví raději ne, pokud to jde jinak)
    - soud může vypořádat jen ty části SJM, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od zániku

    Způsob vypořádání podílů v bytovém družstvu určitě konzultujte s advokátem, protože v průběhu času docházelo ke změně rozhodování soudů a situace velmi závisí na posouzení konkrétní situace.

    Způsoby zacházení s dluhy a majetkem v SJM
    Společné jmění manželů tvoří jak dluhy (minusové hodnoty), tak majetek (plusové hodnoty). Zkuste to při úvahách rozlišit. Možnost vzájemného uhrazování plusových a minusových hodnot v rámci SJM i mimo něj záleží především na časových, ale i dalších okolnostech, jak ukazuje níže uvedená tabulka.



    Manželé řeší v souvislosti s exekučním řízením nejčastěji tyto typy dluhů:

    • dluh, který vznikl před sňatkem jen jednomu z manželů – sňatkem se nestává SJM a nemůže být po druhém manželovi vymáhán ani uspokojen z majetku SJM;
    • dluh, který vznikl před sňatkem partnerům jako spoludlužníkům – je možné uspokojit z majetku v SJM i z výlučného vlastnictví obou manželů;
    • dluh, který vznikl během manželství jen jednomu z manželů a není v SJM – nemůže být po druhém manželovi vymáhán ani uspokojen z jeho výlučného majetku, ale může být uspokojen z majetku v SJM. Za SJM se pro účely uspokojení dluhů v tomto případě považuje také majetek, který byl ze SJM vyloučen dohodou mezi manželi, o které věřitel před vznikem závazku nevěděl, nebo pokud SJM zaniklo, ale ještě nebylo vypořádáno;
    • dluh, který vznikl za trvání manželství a je v SJM nebo je za něj považován (kvůli tomu, že věřiteli nebyla známa dohoda) – může být za trvání manželství vymáhán po druhém manželovi i uspokojen z majetku SJM i z výlučného majetku každého z manželů;
    • dluh, který vznikl za trvání manželství jako SJM, ale vymáhán je až po zániku SJM (např. po rozvodu) – může být uspokojen z bývalého majetku v SJM, dokud není SJM vypořádáno (v případě dohody musejí bývalí manželé unést důkazní břemeno, že dohoda existovala, a co bylo jejím obsahem ke konkrétnímu datu; nároky věřitelů v konkurzním řízení však nejsou dotčeny ani případným rozhodnutím soudu v incidenčním sporu);
    • dluh, který vznikl po zániku SJM jednomu z manželů – nemůže být vymáhán po druhém manželovi ani uspokojen z majetku v SJM, pokud není účelově svázán přímo s konkrétní majetkovou hodnotou z bývalého SJM.

    Pokud máte podezření, že ve Vašem případě exekuce postihuje majetek, který vůbec postihnout nesmí, podejte tzv. vylučovací (excindační) žalobu a žalobu na bezdůvodné obohacení. Tu druhou podáváte proti oprávněnému (věřiteli) nebo/také proti exekutorovi (pokud z Vašeho majetku byla vyplacena odměna exekutora nebo jeho náklady). Pro rozhodnutí o vylučovací žalobě je rozhodující stav v době zahájení exekučního řízení.

    Určitě se v takovém případě obraťte na právníka, který Vaši situaci posoudí podle konkrétních okolností.

    Ochranu v souvislosti s nepřiměřenými dluhy druhého z manželů poskytuje právo pouze „uvnitř manželství“, nikoli už „vně“ vůči třetím osobám – věřitelům.

    V případě, kdy Vás manžel/ka nepřiměřeně zadlužuje nad rámec majetkových poměrů rodiny, případně nesplácí dluhy spojené se svým výlučným majetkem

    - musíte strpět exekuce společného majetku v SJM, ale aspoň
    - můžete nárokovat takto zaplacenou částku vůči manželovi ve chvíli, kdy se SJM bude vypořádávat (když SJM zanikne a zároveň ještě bude nějaký majetek, na kterém byste se mohl/a zhojit).

    Pokud je to Váš případ, neváhejte se soudním řešením situace, dokud ještě nějaký majetek zbývá… Je potřeba, abyste v případě sporu unesli důkazní břemeno, tedy skutečnost nepřiměřeného zadlužování a výlučnosti majetku soudu prokázali. K úspěšné obraně tak nejspíše budete potřebovat odbornou právní pomoc.

    Zúžení SJM a jeho účinky vůči třetím osobám – věřitelům
    A. Preventivní ochrana – pokud oba manželé hrají fér, ale počítají s tím, že budou v životě hodně finančně riskovat (např. podnikají), je rozumné formou notářského zápisu uzavřít dohodu, kterou:
    a. před sňatkem vyhradí vznik SJM ke dni zániku manželství nebo
    b. za trvání manželství zúží SJM.
    Účinnost takového řešení spočívá v tom, že u přijímání závazků každý z manželů upozorňuje své věřitele, že má s manželem/manželkou zúžené SJM.

    Znamená to nechat si u každé závažnější smlouvy potvrdit věřitelem, že ví o existenci dohody; v případě podnikatelů lze doplnit toto upozornění do obchodních podmínek nebo přímo do smluv s dodavateli a zákazníky.

    Potom každý odpovídá za své závazky svým vlastním majetkem. SJM neexistuje, nebo existuje jen v míře, která není exekucí postihnutelná (zahrnuje jen obvyklé vybavení domácnosti).

    B. Pokud zjistíte, že Vás manžel neúměrně zadlužuje a odmítá s Vámi situaci řešit, neváhejte a požádejte soud o zúžení SJM ze závažných důvodů.
    Kromě toho zvažte a poraďte se s právníkem, jestli by v takovém případě nebyla rozumná také urychlená žádost o rozvod a soudní vypořádání SJM.

    Pokud jeden z manželů podniká, soud na žádost některého z manželů zúží SJM vždy. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR se právo manžela na podání návrhu na zúžení SJM kvůli podnikání jeho protějšku nepromlčuje. Můžete tedy podat tento návrh bez ohledu na to, kdy Váš manžel/ka začal/a podnikat, lhostejno, zda to bylo před rokem nebo před dvaceti lety. Samozřejmě za předpokladu, že SJM mezitím nezaniklo (rozvodem, prohlášením konkurzu, smrtí).

    Rozhodující pro vznik nových závazků budou v takovém případě sice ne hodiny, ale dny určitě. Neváhejte a situaci řešte. Manželství je z velké části ekonomické společenství dvou osob, které musí fungovat na důvěře, jinak se mohou partneři navzájem zruinovat a zkazit život nejen sobě navzájem, ale také dětem.

    C. Pokud zjistíte, že se manželovi vymkly dluhy z kontroly, ale má dobrou vůli situaci řešit a oba chcete manželství zachovat, navštivte odborníky na dluhovou problematiku. Pokuste se dohodnout se všemi věřiteli splátkový kalendář, udělat si plán hospodaření rodiny na nejbližší měsíce a roky a připravte se na velké uskrovnění, abyste vyšli z příjmů a dluhy co nejdříve společnými silami splatili.
    Možný a snad i pro budoucnost vhodný je i v tuto chvíli návrh na vydání soudního rozhodnutí o zúžení SJM. Ale pamatujte, že zúžení bude účinné až pro závazky, které vzniknout po jeho právní moci.
    Dále zkonzultujte s lidmi znalými situace, jak to chodí na insolvenčním soudě, který je pro Vás příslušný (obvykle krajský soud, v Praze je to městský soud), a zvažte možnost společného oddlužení manželů. To je však možné pouze v případě, že ani jeden z Vás nemá dluhy z podnikání, a za splnění mnoha dalších podmínek, které vyplývají ze zákona o insolvenčním řízení.

    Oddlužení manželů
    Zákony na oddlužení manželů (jednoho z manželů) vůbec nemyslí, ačkoli společné jmění manželů má zvláštní režim odlišný od jiných právních institutů (resp. zahrnuje jich v sobě více). Pravidla pro nakládání se SJM v insolvenčním řízení tedy vytvářejí soudy a jejich postup dosud není sjednocen. Jak se bude situace manželů odvíjet, tedy záleží do značné míry na tom, k jakému soudu podá člověk svůj insolvenční návrh. Dokud zákonodárce mezeru v zákoně nedoplní nebo nebudou soudy rozhodovat dostatečně dlouho na to, aby jejich argumentace a závěry sjednotil Nejvyšší soud ČR, se bohužel nedozvíme od nikoho skutečně spolehlivé informace, jak situaci řešit.

    Manželé mohou podat každý za sebe návrh na oddlužení (musejí k tomu vyplnit formulář, který neumožňuje zadat najednou dva navrhovatele) a požádat soud o spojení věcí. V takovém případě ušetří odměnu insolvenčního správce, kterou budou platit jen jednou, místo dvakrát, kdyby požádali o oddlužení každý ve svém řízení. Soud vždy spojí návrhy do jednoho řízení, pokud se týkají jen věcí ve společném jmění manželů (majetková podstata je shodná pro obě řízení). Budeme pak hovořit o společném oddlužení manželů.

    Pokud však má některý z manželů nepoměrně vyšší část majetku ve výlučném vlastnictví (typicky nemovitost získanou před svatbou), muselo by být oddlužení povoleno dvěma odlišnými způsoby (pro každého z manželů jinak). Takový způsob řešení oddlužení ovšem zákon neumožňuje, takže společné oddlužení manželů v tomto případě není možné.

    Není vyloučeno, aby návrh na oddlužení podal jen jeden z manželů a druhý se pouze připojil se svým podpisem na jeho formulář, pokud to zákon vyžaduje k úplnosti podání. Ovšem je třeba zvážit, jestli takové řešení má smysl.

    To vše jsou zatím otázky, které by měla v ideálním případě co nejdříve odstranit novela zákona o insolvenčním řízení. Problémů při průběhu insolvenčního řízení manželů je celá řada a nemají dosud jasné odpovědi. Žádný, ani opravdu zkušený právník Vám nemůže zajistit, že řízení bude probíhat způsobem, který si přestavujete. Pravidla pro „společné oddlužení manželů“ totiž v zákoně nenajdete a na jednotný výklad soudů je ještě příliš krátká doba od účinnosti zákona.

    Předtím, než podáte návrh na zahájení insolvenčního řízení s vidinou oddlužení, se nejdříve poptejte a poraďte, jak rozhoduje soud, pod který bude Váš návrh spadat. Aby se Vám nakonec nestalo, že sice budete prohlášeni za úpadce, ale místo oddlužení se dočkáte konkurzu, jehož prostřednictvím bude rozprodán Váš majetek, ale dluhy zůstanou do konce života (nebo do doby, než je celé i s příslušenstvím uhradíte). Soudní praxe není jednotná.

    Nezapomeňte, že dohodou mezi manželi není možné zhoršit postavení věřitele, a platí to i pro konkurzní řízení. Nejvyšší soud ČR opakovaně rozhodl, že pokud se manželé dohodnou na tom, že některý majetek bude nadále ve výlučném vlastnictví jen jednoho z nich, může se pohledávka věřitele proti druhému z manželů i přesto na takovém majetku uspokojit, a to i tehdy, když dohoda byla vyhlášena konkurzním soudem. Pokud v době konkurzu převyšovaly pohledávky z doby za trvání manželství hodnotu majetku, není jiné cesty, než celý majetek zpeněžit, protože dříve nebo později se k němu věřitelé dostanou – bez ohledu na dohodu manželů.

    Pozor, pokud je jeden z manželů dlužník a druhý jeho ručitel, je úspěšným splněním oddlužení zbytek platby odpuštěn dlužníkovi, ale po ručiteli ho může věřitel vymáhat dále.

    Pro projekt Prevence kriminality vytvořila JUDr. Veronika Lovritš, poslední aktualizace dne 31.11.2011.

    nahoru
    zavrit


Provozuje občanské sdružení SPES (C) 2011 - 2012 SPES o.s.
Projekt je financován z prostředků Ministerstva vnitra, Olomouckého kraje, Statutárního města Olomouc.